Věděli jste? Zajímavá místa v Milovicích

15 ověřených zajímavostí o místech v Milovicích, každá s fotkou, zdrojem a datem ověření.

• 

  1396 Srna z pečetí milovických rytířů

  Ve 14. století tu stávalo zemanské sídlo vladyky Holomka, které listiny uvádějí jako „Villa Milewicz“, tvrz Milevice. První písemná zmínka pochází z roku 1396 a týká se pozůstalosti po Pavlíně, manželce Sperkově. Ve znaku města je stříbrná hlava srny se zlatým jazykem v zeleném štítě: ten motiv nosili už na středověkých pečetích rytíři z Milovic a zelená barva má připomínat bohaté lesy v kraji.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  1906 Kostel za vesnici, která musela ustoupit armádě

  Když rakouská armáda v roce 1904 zabrala 3 465 hektarů pro vojenské cvičiště, musela v říjnu 1905 zmizet celá vesnice Mladá; její ruiny pak sloužily jako cíl při cvičné střelbě. Za zdejší kostel svaté Kateřiny postavili v letech 1906–1907 v Milovicích nový se stejným zasvěcením a přenesli do něj barokní oltáře, kazatelnu i zvon. Dnešní místní část Mladá jen převzala jméno, původní vesnice stála severně od Milovic.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  1914 Zajatecký tábor pro desítky tisíc mužů

  V říjnu 1914 tu vznikl tábor pro italské, ruské, srbské a turecké válečné zajatce: kamenná kasárna pro důstojníky a 149 dřevěných baráků pobitých lepenkou, dlouhých až 45 metrů. Běžně v něm žilo kolem 30 tisíc mužů, v nejhorších chvílích až 48 tisíc. Trpěli hladem a nemocemi a umíralo jich až 70 denně. Mezi ruskými zajatci byl i vnuk Lva Nikolajeviče Tolstého; s dalšími zajatci namaloval pro kostel svaté Kateřiny pravoslavné obrazy, které tam jsou dodnes.

  Wikipedie: Zajatecký tábor Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  1914 Hřbitov, který je územím Itálie

  Zemřelé zajatce nejdřív pohřbívali jednotlivě na obecním hřbitově, a když přestal stačit, vznikl nový hřbitov u tábora, kde se ukládali do hromadných šachet. Na zhruba 7 500 m² leží přes 6 000 vojáků, údajně víc než 5 000 Italů, a vedle nich Rusové, Srbové, Češi, Maďaři, Poláci i dvě české ošetřovatelky. Hřbitov má stejně jako italské velvyslanectví status území Italské republiky, v budově u něj je malé muzeum italské ambasády a každý listopad se tu konají vzpomínkové slavnosti.

  Wikipedie: Vojenský hřbitov (Milovice) ↗ · ověřeno 12. 11. 2026
  Mladá

• 

  1939 Vesnice vysídlené pro wehrmacht a propagandu

  Po okupaci v roce 1939 převzala cvičiště německá armáda a rozšířila ho o několik vysídlených obcí v okolí: Jiřice, Benáteckou Vrutici, Struhy, Lipník, Zelenou, Kbel, Újezdec a Mladotín. Natáčely se tu filmy německé válečné propagandy, které pak filmové týdeníky vydávaly za záběry z východní fronty. Na konci války odsud vyjel obrněný vlak, se kterým se vojáci SS snažili zasáhnout do Pražského povstání. Po osvobození se hranice cvičiště vrátily do předválečné podoby.

  Wikipedie: Vojenský výcvikový prostor Milovice – Mladá ↗ · ověřeno 12. 11. 2026
  Benátecká Vrutice

• 

  1968 Velitelství sovětských vojsk a den, kdy se město jmenovalo Mírovice

  Po invazi v roce 1968 tu sídlilo velitelství Střední skupiny sovětských vojsk s pozemní a částí letecké divize, celkem asi 30 000 vojáků a jejich rodin. Poslední sovětští vojáci odešli z Československa v červnu 1991 a uvolněné byty přilákaly tolik lidí, že se počet obyvatel mezi lety 1990 a 2015 zhruba zdesetinásobil. K 40. výročí okupace se město 23. srpna 2008 na jeden den přejmenovalo na Mírovice, náměstí dostalo jméno 30. června a stojí na něm torzo rakety jako symbol odchodu vojsk.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026
  Mladá

• 

  1969 Letiště sovětských stíhačů na místě vesnice

  Severovýchodně od města leží bývalé vojenské letiště, o kterém psal tisk už v roce 1933; podle pamětníků mu ustoupila původní vesnice Boží Dar. Od roku 1969 ho používali sovětští stíhači a v okolních domech bydleli hlavně důstojníci s rodinami, měli tu kulturní dům, tělocvičnu i bazén. Většinu zchátralých domů stát v letech 2014–2015 zboural. Letiště dnes slouží jen sportovním letadlům a kulturním akcím.

  Wikipedie: Boží Dar (Milovice) ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  1981 Mozaika ze 440 000 kamenů

  V kulturním domě, postaveném na přelomu 70. a 80. let, vytvořil v letech 1981–1982 výtvarník Radomír Kolář se spolupracovníky rozsáhlou kamennou mozaiku z více než 440 000 kamenů. Jejím námětem je bojová družba se sovětskými vojsky, kosmonauti, vojáci a hrdý pracující lid. Při přestavbě ji zachovali a nový kulturní dům otevřel 10. září 2022 muzikál Freddie. Mozaiky z doby socialismu ukazuje i expozice Mozaiky vyprávějí v muzeu vojenské historie, otevřeném v létě 2023.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026
  Mladá

• 

  2015 Divocí koně místo tanků

  Na bývalém vojenském cvičišti založila nezisková organizace Česká krajina v roce 2015 pastevní rezervaci. V lednu 2015 sem převezla 14 divokých koní exmoorského plemene, kteří spásají agresivní byliny a udržují otevřenou step. Rezervace je součástí evropsky významné lokality Milovice – Mladá o rozloze 1 244,6 hektaru a při monitoringu v roce 2017 tu našli například 18 druhů netopýrů.

  Wikipedie: Milovice (přírodní rezervace) ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  2015 Zubr se vrátil do české krajiny

  Po koních přibylo v říjnu 2015 stádo praturů, zvířat vyšlechtěných tak, aby připomínala vyhynulého pratura, a v prosinci téhož roku stádo zubrů, kteří v české krajině vyhynuli. Tři druhy velkých kopytníků spolu spásají pastviny tak, jak to kdysi dělala divoká stáda, a vytvářejí jemnou mozaiku krajiny, ve které se daří vzácným stepním rostlinám a živočichům. Projekt vymyslela organizace Česká krajina.

  Wikipedie: Milovice (přírodní rezervace) ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  Motýl, který jinde v Česku nežije

  Na stepích bývalého cvičiště roste hořec křížatý a na něj je vázán kriticky ohrožený modrásek hořcový Rebelův, motýl, který se jinde v České republice nevyskytuje. Ve vysychajících tůních a kalužích žijí listonoh letní a žábronožka letní, korýši, kteří připomínají trilobity, a z brouků například chrobák ozbrojený s rohem jako nosorožec, který žije v podzemních houbách, třeba lanýžích.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  2012 Zábavní park v areálu sovětského tankového pluku

  Park Mirakulum stojí v bývalém areálu tankového pluku sovětské armády. Založil ho truhlář Jiří Antoš, který tu po sametové revoluci skoupil budovy jako sklady pro výrobu nábytku a později dětských hřišť; nápad na zábavní park dostal při cestě do Německa. Stavba začala v roce 2009 a podíleli se na ní i vězni z nedaleké věznice Jiřice. Park se otevřel v září 2012, dnes má 12 hektarů s prolézačkovým hradem, bludišti a minizoo a ročně ho navštíví zhruba 300 000 lidí.

  Wikipedie: Mirakulum ↗ · ověřeno 12. 11. 2026
  Mladá

• 

  1921 Vojenská vlečka, ze které je linka do Prahy

  Pětikilometrová trať z Lysé nad Labem začala v roce 1921 jako vojenská vlečka a o dva roky později se změnila na veřejnou dráhu. V roce 2009 ji celou zrekonstruovali a elektrifikovali. Dnes je součástí pražské integrované dopravy jako linka S22 a vlaky do Milovic jezdí během dne v půlhodinovém intervalu, část z nich přímo z pražského Masarykova nádraží.

  Wikipedie: Železniční trať Lysá nad Labem – Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  2022 Kde trénoval Emil Zátopek

  V roce 2022, sto let od narození Emila Zátopka, vznikl v Milovicích jeho památník. Připomíná, že slavný běžec tu pobýval a trénoval za Armádní sportovní klub v původním vojenském objektu.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

• 

  1921 Lev a bojovník u silnice do Lysé

  V parku u silnice směrem k Lysé nad Labem stojí pomník obětem první a druhé světové války, sousoší lva a bojovníka z roku 1921 se jmény padlých. Město válečné paměti nese víc: kromě italského hřbitova má pomník osvobození s Rudoarmějcem vítaným mužem a dívkou, památník rodiny Geigerových, z níž holocaust přežila jen dcera Zdeňka, a od roku 2018 bustu generálmajora Antonína Sochora v parku U štábu.

  Wikipedie: Milovice ↗ · ověřeno 12. 11. 2026

Každou zajímavost jsme ověřili u zdroje v uvedený den a píšeme ji vlastními slovy. Fotky jsou z Wikimedia Commons pod svobodnou licencí s uvedením autora.

Časté otázky