Věděli jste? Zajímavá místa v Sokolově

15 ověřených zajímavostí o místech v Sokolově, každá s fotkou, zdrojem a datem ověření.

• 

  1279 Sokol ve znaku

  Sokolov se poprvé připomíná 13. dubna 1279 jako Valkenowe, v listině, která zmiňuje šlechtický rod Nothaftů. Až do roku 1948 se město jmenovalo Falknov nad Ohří. Podle pověsti se rytíř vracející se z křížové výpravy usadil na soutoku Ohře a Svatavy, kam jezdili páni na lov s cvičenými sokoly; sokol pak přešel i do městského znaku, takzvaného mluvícího znamení.

  Wikipedie: Sokolov ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1290 Ves u hrušní

  Hruškovou na úpatí Slavkovského lesa, dnes část Sokolova, založili Nothaftové a původně se jmenovala Nothaftsgrün; první zmínka je z roku 1290. Německé jméno Birndorf (Hrušková ves), užívané od roku 1553, má snad původ v hrušních, které kolem vsi rostly. Po válce ji začlenili do vojenského prostoru Prameny, většinu hrázděných statků později zbořili a ve druhé polovině 20. století se z ní stalo rekreační místo.

  Wikipedie: Hrušková ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1480 Zámek, který se ubránil

  Pozdně gotický zámek, základ dnešního, postavil po roce 1480 Mikuláš Šlik. Poslední Šlik na Sokolově, Jan Albín, patřil k vůdcům stavovského povstání, a tak mu zámek roku 1621 zkonfiskovali; ještě téhož roku ho koupil císařský rada Ota Nostic a Nosticové ho pak drželi až do roku 1945. Když roku 1632 vojsko vypálilo celé město, zámek se ubránil.

  Wikipedie: Sokolov (zámek) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1540 Radnice bez věžičky

  Radnici na Starém náměstí postavili kolem roku 1540. Při obléhání města saským vojskem roku 1632 vyhořela, roku 1794 uhodil blesk do její věžičky a roku 1873 věžičku zničil požár, po kterém už ji neobnovili. Jako radnice sloužila do poloviny 20. století, od rekonstrukce v letech 1994–1995 je reprezentačním sídlem Sokolovské uhelné.

  Wikipedie: Stará radnice (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1632 Zvon zpátky za tři měsíce

  Středověký kostelík na místě kostela svatého Jakuba Většího je nepřímo doložen už roku 1290. Když 18. května 1632 saské vojsko vypálilo město, zůstalo z kostela torzo věže, do kterého znovu zavěsili jeden ze zvonů už 3. srpna. Základní kámen nového kostela položili roku 1671 a pražský arcibiskup ho vysvětil 25. července 1673.

  Wikipedie: Kostel svatého Jakuba Většího (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1667 Z kostela skladiště a zpátky

  Kapucíni přišli do Sokolova roku 1663 a kostel svatého Antonína Paduánského u jejich kláštera byl vysvěcen 20. října 1667. Roku 1950 klášter zavřeli a z kostela se stalo skladiště. Město získalo areál roku 1961, od 90. let ho opravuje a v kostele dnes pořádá koncerty a výstavy.

  Wikipedie: Kostel svatého Antonína Paduánského (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1701 Socha na výsypce

  Smlouvu na mariánský sloup uzavřelo město 2. dubna 1699 s chebským sochařem Vilémem Felsnerem za 600 zlatých a roku 1701 sloup stál. Při vichřici 17. ledna 1955 spadla socha Panny Marie z vrcholu a roztříštila se; její zbytky údajně skončily na jedné z dolových výsypek a na sloup dali kamennou kouli. Při restaurování v letech 1994–1996 dostal sloup volnou kopii sochy od Igora Kaliny.

  Wikipedie: Mariánský sloup (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1717 Sokolník a chmel

  Kašna se sokolníkem stojí na náměstí od roku 1717, ale je zřejmě staršího původu. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatel města, rytíř Sebastián. Kolem sloupu pod sochou se pnou chmelové ratolesti: v době, kdy kašnu postavili, se na Sokolovsku rodil znamenitý chmel.

  Wikipedie: Sokolov ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1774 Kaple, kterou nesměli zbourat

  Kapli Nejsvětější Trojice před kapucínským klášterem začal stavět 23. března 1772 sokolovský stavitel Johann Andreas Leistner a vysvěcena byla 24. května 1774. Při požáru města 23. června 1874 shořela a brzy ji postavili znovu v obdobné podobě. Roku 1964 chtěl městský národní výbor kapli zbourat, památkáři to ale zamítli; od 90. let slouží pravoslavné církvi.

  Wikipedie: Kaple Nejsvětější Trojice (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1870 Vlak pro uhlí

  První vlak projel sokolovským nádražím, tehdy pojmenovaným Falkenau, 25. června 1870 a pravidelný provoz začal 19. září. Trať z Chomutova do Chebu postavila a provozovala soukromá Buštěhradská dráha a napojila na ni hnědouhelné doly sokolovské pánve. Elektrické vlaky tu jezdí od 1. srpna 1968.

  Wikipedie: Sokolov (nádraží) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1897 Synagoga na čtyřicet let

  Synagogu v pseudomaurském slohu postavil sokolovský stavitel Emil Lifka a na návrhu spolupracoval architekt Max Fleischer, autor synagog například ve Vídni nebo v Českých Budějovicích. Vysvěcena byla 31. srpna 1897. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, při listopadových pogromech, ji zapálili a zničili.

  Wikipedie: Synagoga v Sokolově ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1898 Kašna z Leninova bronzu

  Jubilejní kašnu odhalili 11. prosince 1898 k 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn; přispěla na ni podnikatelská rodina Schramů. Na začátku 50. let ji kvůli úpravě silnice přestěhovali do parku a roku 1960 rozebrali. Na původní místo u kostela se vrátila po restaurování v 90. letech a na obnovu kovových částí posloužil bronz z třítunové sochy Lenina.

  Wikipedie: Jubilejní kašna (Sokolov) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1908 Rozhledna s Kristem z mědi

  Na návrší nad hřbitovem v Hornické ulici stál vyhlídkový gloriet zvaný Prašná věž. Okrašlovací spolek ho přestavěl na rozhlednu, kterou zpřístupnil v dubnu 1908. Roku 1933 se z ní stal památník obětem první světové války s pětimetrovou sochou Krista z měděného plechu; ta na konci druhé světové války padla za oběť nedostatku kovů pro zbrojní průmysl. Dnešní rozhledna vznikla obnovou zahájenou roku 2000.

  Wikipedie: Hard (rozhledna) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  1925 Den ze života horníka

  Hornický dům postavili v letech 1923–1925 podle návrhu architekta Rudolfa Welse z peněz takzvaného uhelného fondu pro sociální péči o horníky. Průčelí zdobí osmidílný reliéf Jeden den ze života horníka od karlovarského sochaře Wilhelma Srb-Schlossbauera, od rozloučení přes fárání a práci ve štole až po cestu domů. V letech 1969–1970 fasádu obložili bílým mramorem; roku 2006 desky sundali a budova se vrátila k původní podobě.

  Wikipedie: Sokolov ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

• 

  2004 Koupaliště v bývalém lomu

  Jezero Michal asi 3 km jihovýchodně od Sokolova je první zbytková jáma po těžbě na Sokolovsku, kterou zatopili a proměnili v rekreační areál. Uhlí se tu těžilo hlubinným dolem v letech 1872–1924 a povrchovým lomem Michal v letech 1980–1991. Napouštění skončilo roku 2003 a od roku 2004 je tu přírodní koupaliště; jezero má rozlohu 28,3 ha a nejvýš 5,6 m hloubky.

  Wikipedie: Michal (jezero) ↗ · ověřeno 11. 11. 2026

Každou zajímavost jsme ověřili u zdroje v uvedený den a píšeme ji vlastními slovy. Fotky jsou z Wikimedia Commons pod svobodnou licencí s uvedením autora.

Časté otázky